Laktační psychóza je závažný psychický stav, který doprovází extrémní výkyvy nálad, výpadky paměti i poruchy soustředění. Zpravidla vzniká v reakci na traumatický porod a silné hormonální změny, které ho provázejí. Přesná příčina vzniku ale známá není. Pacientky ztrácí kontakt s realitou a často trpí bludy a halucinacemi. Je tedy nutné co nejrychleji zahájit potřebnou léčbu. Poruchou zasažené matky mohou být nebezpečné jak pro sebe, tak pro své dítě.
Lékaři preferují označení poporodní psychóza, maminkám bývá více známý přívlastek laktační, a to i přesto, že s kojením potíže nijak nesouvisí. Jedná se o závažný psychický stav, který se v Česku ročně vyskytuje zhruba u 100 až 200 žen v šestinedělí, první symptomy se obvykle objevují během prvních dvou týdnů po porodu. Dobrá zpráva je, že ačkoli se jedná o akutní a vážnou situaci, která si žádá okamžitý zásah lékaře, většina žen se díky odborné pomoci vrátí do původního stavu, a to zhruba do šesti měsíců až jednoho roku od vypuknutí problémů.
Přesné příčiny nemoci zatím nejsou známy. Za spouštěče problémů však lékaři zpravidla označují bouřlivé hormonální změny a bolestivý porod, který doprovází pocit vyčerpanosti a deprivace z nedostatku spánku. Určitou roli hraje údajně i dědičnost.
Příznaky poporodní psychózy
Pro laktační psychózu jsou typické prudké výkyvy nálad, poruchy soustředění i silné rozrušení. Matky, které se s problémy potýkají, navíc ztrácí kontakt s realitou, v těžších případech pak trpí i bludy a halucinacemi, přičemž si těchto stavů nejsou ani trochu vědomy. Typický je pro poporodní psychózu Capgrasův syndrom, kdy je žena přesvědčená o tom, že jí dítě vyměnili. Mezi další příznaky patří:
- Apatie nebo hyperaktivita
- Úzkost
- Labilita
- Paranoia
- Plačtivost
- Noční můry
- Agresivita
Někdy se laktační psychóza může podobat maniodepresivní poruše, kdy se u pacientů střídá období hluboké deprese se stavem absolutního štěstí. Až 4 procenta pacientek pak trpí také sebevražednými sklony. Bohužel existují i případy, kdy nemocná matka společně se svým životem ukončila i život svého dítěte. Tyto nejrizikovější faktory se však u většiny postižených žen neobjevují.
Léčba
V případě, že se jedná o akutní stav, začíná léčba hospitalizací v psychiatrické léčebně, přičemž velmi důležitou roli hraje včasná diagnóza. Je tedy důležité, aby okolí ženy její podivné chování nepodceňovalo a včas zareagovalo. Základem samotné léčby je pak farmakoterapie antipsychotiky. V případě, že léčba nezabírá, přistupuje se k elektrokonvulzivní terapii (léčba elektrošoky). Po ukončení léčby pobírá pacientka antipsychotika a dochází na pravidelné kontroly k lékaři, a to alespoň po dobu dvou let.
Velmi důležitá je v tomto ohledu podpora rodiny a nejbližšího okolí pacientky. Cesta k uzdravení je totiž složitá a žena se během ní cítí v depresi, bojuje s pocity viny, studu i se ztrátou sebevědomí.
Rizikové faktory
S laktační psychózou má zkušenost zhruba 25 až 50 procent žen, které se v minulosti potýkaly s nějakou psychickou poruchou. Problém se týká i bezmála 40 procent pacientek s bipolární poruchou. A ženy, u kterých se poporodní psychóza projeví, mají zhruba třicetiprocentní pravděpodobnost, že se stejné potíže dostaví i během dalšího těhotenství.
Ačkoli se o matkách, které měly před laktační psychózou jiné psychické poruchy, hovoří jako o rizikové skupině, zhruba polovina pacientek, která se s poruchou po porodu léčila, žádné předchozí obtíže neměla. Ukázalo se také, že se problémy mnohem častěji vyskytují u žen prvorodiček. Proč tomu tak je, však lékaři nevědí.
Co se týče dědičnosti, dle statistik se lze domnívat, že genetika v tomto ohledu hraje určitou roli. Ty rodičky, které mají poruchu v rodinné historii, mají údajně asi třiatřicetiprocentní pravděpodobnost, že se nemoc v budoucnu rozvine i u nich.
Prevence
Jelikož se přesně neví, jaký jé spouštěč obtíží, jedinou možnou prevencí je rodinná a osobní anamnéza, na základě které se určí, zda těhotná žena spadá do rizikové skupiny. Pokud se ukáže, že ano, měla by být preventivně monitorována psychiatrem.