Umělé přerušení těhotenství může mít spoustu důvodů a mnohé z nich mohou být velmi stresující. Přestože postinterrupční syndrom není oficiální lékařskou diagnózou, faktem je, že pro některé ženy může mít prodělání potratu psychické následky. Každá žena reaguje na tuto obtížnou situaci odlišně a zotavuje se z ní různými způsoby. Některé z nich mohou potřebovat pomoc a vedení na cestě k uzdravení.

Co je postinterrupční syndrom?

Interrupce je téma, které je opředeno mnoha společenskými i politickými debatami a také různými mýty. Spousta diskuzí a výzkumů se týká zejména souvislosti mezi potratem a závažnými emočními příznaky. Někteří odborníci tvrdí, že potrat představuje traumatizující zážitek, který může vyústit v tzv. postinterrupční syndrom, který má trvalý dopad na duševní zdraví ženy.

Někteří argumentují tím, že se jedná o zdravotní stav, zatímco jiní se domnívají, že se jedná pouze o uměle vytvořený fenomén, jehož cílem je odradit ženy od potratů. Přestože se tedy nejedná o oficiální lékařskou diagnózu, psychické problémy v důsledku umělého přerušení těhotenství se u některých žen rozvinout mohou.

Ženy navíc často prožívají intenzivní emoce těsně před potratem a také bezprostředně po potratu. Odborníci však nenašli žádný důkaz, který by naznačoval, že tyto emoce přetrvávají nebo mají trvalý dopad na duševní zdraví.

Co způsobuje postinterrupční syndrom?

Důvody pro umělé přerušení těhotenství jsou vždy velmi osobní, ale je třeba si uvědomit, že některé ženy se mohly rozhodnout pro potrat poté, co zažily znásilnění od neznámého člověka nebo dokonce někoho, koho znají. V jiných případech se naopak ženy mohou cítit donuceny ukončit těhotenství pod tlakem manžela, přítele nebo některého ze členů rodiny.

V každém případě se o potratu obvykle uvažuje jako o řešení stresové situace. Faktem tedy je, že samotná zkušenost může ovlivnit ženu nejen v osobní rovině, ale může mít potenciálně psychologické následky.

Zejména tehdy, pokud dotyčná není s podstoupením interrupce zcela smířená a vyrovnaná, je v rozporu s jejím přesvědčením či vírou, nebo se s ním pojí nějaký traumatizující zážitek. Často se mohou objevit například výčitky, pocity méněcennosti apod.

Kdo patří do rizikové skupiny?

Odborníci, kteří již spolupracovali s pacientkami, jež podstoupily interrupci, zjistili, že určitý typ žen je náchylnější k psychickým potížím spojeným s tímto zákrokem. Mezi ně patří především:

• Ženy v mladém věku
• Ženy v pozdější fázi těhotenství
• Ženy, které jsou již matkami
• Ženy, které mají negativní postoj k interrupci, nebo se neslučuje s jejich vírou

Jak se postinterrupční syndrom projevuje?

Postinterrupční syndrom bývá často přirovnáván k posttraumatické stresové poruše (PTSD), což naznačuje, že se projevuje mnoha stejnými příznaky. Někteří odborníci také tvrdí, že syndrom může hrát roli při problémech v partnerských vztazích a změnách v sexuálním chování, a to včetně ztráty zájmu o sex, nebo naopak zvýšeného chtíče.

Objevují se také tvrzení, že tyto změny sexuálního zájmu souvisí s nutkáním rychle znovu otěhotnět v důsledku výčitek. Tedy jakožto náhradou za prodělaný potrat. Níže uvedené příznaky se mohou objevit krátce po potratu a někdy přetrvávají i měsíce nebo dokonce roky.

Příznaky postinterrupčního syndromu

• Plačtivost
• Změny nálady
• Vina, lítost nebo popření potratu
• Noční můry a narušení spánku
• Deprese
• Myšlenky na sebevraždu
• Vztahové problémy
• Snížená sebeúcta
• Strach z budoucího těhotenství

Jak se vyrovnat s postinterrupčním syndromem?

V mnoha případech psychické obtíže vzniklé v důsledku podstoupení potratu samy časem nezmizí, ale mohou přetrvávat po dlouhou dobu. Odkládání řešení a vyrovnání se s těmito pocity může naopak vést k jejich prohloubení, a ztížit tak jejich zvládnutí.

Ženy se ve svých pocitech mohou cítit izolované a osamělé. Proto by se měly vždy obrátit na někoho, kdo jim pomůže tyto problémy překonat. Jedním z možných způsobů, jak se s traumatizujícími pocity vyrovnat, je sdílet vlastní zkušenosti s jinými ženami, které prožily něco podobného. Z tohoto důvodu může být dobrým řešením návštěva podpůrné skupiny.

Někomu však postačí promluvit si o svých problémech s někým blízkým z přátel nebo rodiny, u něhož získá potřebnou psychickou oporu. Jiným ženám pak nejvíce pomůže odborné poradenství ze strany psychologa. U závažnějších problémů může být dokonce nutné přistoupit k léčbě antidepresivy.

Zdroje: zdravi.euro.cz, h3helpline.com, opsychologii.cz, idnes.cz